Znovuobjevení principu podobnosti

Jednoho březnového dne Hahnemann ucítil únavu, třes, zimnici a studené pocení. Kupodivu na Hahnemanna nešla nemoc, ale projevila se reakce na Chinin, který se ukázal jako velice vhodný lék. Samuel Hahnemann byl velmi vzdělanou osobou a přečetl si, že některé látky, které můžou potlačovat projevy nemocí, podobné stavy můžou vyvolat a právě toto si chtěl vyzkoušet. Pravda byla větší, než on sám předpokládal. Všechny symptomy, které se u něj po cíleném použití Chininu projevily, odpovídaly prodělání onemocnění malárii v Transylvánii.

Podobné stavy třesavky měl Hahnemann i v období přestěhování do Německa. Samuela Hahnemanna překvapila nejen reakce, ale i to, že jednorázová dávka Chininu na jednu stranu vyvolala potíže, a na druhou odstranila záchvat malárie. Pro Samuela Hahnemanna to byla výzva a začal sám přemýšlet nad tím, co všechno se dá ještě tímto způsobem léčit.

Případy podobnosti začal zkoušet v roce 1790. Zkoušení léků a jedů na sobě zabralo Samuelovi Hahnemannovi celých 6 let. Je obdivuhodná odhodlanost a obrovské zdraví také jeho příbuzných a blízkých, kteří se rozhodli, že budou účinky látek zkoušet na sobě. Samuel Hahnemann účinky látek zkoušel, porovnával a zapisoval. Vybíral případy otravy a zajímaly ho nejenom každodenní léky zásob, které medicína používala, ale i nestandardní látky jako je Aurum a Natrium muriaticum. Za 6 let těžké, poctivé práce vznikl systém, který v sobě ukrývá způsob léčby pacienta. Byla to v podstatě revoluce nejen v medicíně, ale i ve vědě. Samuel Hahnemann neobjevil lék, ale objevil celý systém, který se dá porovnat s pochopením lidstva Archimédova zákona, díky kterému plavou všechny lodě nebo taky s objevením možnosti létání strojů těžších než vzduch.

Největší rozkvět homeopatie dosáhla v 19. století. Zkoušeli se nové a nové léky. Žáci Hahnemanna vytvořili absolutně dokonalý systém jak, kdy a pro koho vybrat homeopatický lék. Lékaři jako Constantine Hering, Adolf von Lippe a Jar zdokonalili systém S. Hahnemanna. Každý lék dosáhl individuálnosti, díky Hahnemannovi máme jasno v možnosti využití čistých monokomponentů. Když použijeme pojem „Silicea“, tak se nám v ten okamžik vybaví zimomřivá, hubená, chytrá, sympatická, velice citlivá slečna nebo paní. U „Graphitesu“ to bude zase nesmělý, obézní, trápící se pacient. V každém případě známe prognózu, jak bude nemoc probíhat a tedy i jak skončí.

Vytvoření Hahnemannovy technologie výroby léků jednou a provždy skoncovalo s hrůzou vedlejších a nežádoucích vedlejších účinků. 222 let již platí, že homeopatické léky vedlejší účinky nemají. Každý, kdo alespoň jednou dostal průjem z penicilínu, krvácivé zvracení ze salicylátů, trombózu z estrogenů, kolaps z Viagry nebo taky každý, kdo dostal cukrovku z kortikoidů, by měl být vděčný S. Hahnemannovi, že jsou jeho léky bezpečné přesto, že jsou účinnější než standardní léčba.

Bohužel dnešní postavení homeopatie dovoluje používat maximálně 2-5% možností homeopatie. Chybí opravdová vzdělávací centra a také chybí opravdové vědecké instituce. Homeopatie může léčit nemoci, ale bohužel ta relativně málo početná skupina profesionálů, kteří léčí dnes, nemohou uzdravit celý svět a nemohou vrátit homeopatii to, co dostali od homeopatie. To znamená opravdové postavení v medicíně a společnosti a kvalitní nabídku homeopatie.

Znovuobjevení homeopatie jako systému a zavedení do praktické medicíny dělá ze Samuela Hahnemanna největšího objevitele a vědce v medicíně. Před a po Hahnemannovi byli v medicíně vědci, lékaři, objevitelé. Když to zjednodušíme, tak Kraepelin objevil Schizofrenii, Fleming – penicilín, Rentgen – rentgenové záření, Bernard – transplantaci srdce. Byli i další lidé, kteří jsou významní v dějinách lidstva, ale nikdo nevytvořil tak obsáhlý praktický systém diagnostiky, prognostiky a léčby. Díky Hahnemannovi mají i pacienti s nejsložitějšími potížemi šanci.