Thuja occidentalis jako konstituční lék … 1. část

… patří mezi tři homeopatická léčiva, zavedená a vyzkoušená samotným Samuelem Hahnemannem. Již roku 1792 byla oficiálně použita jako homeopatický – miasmatický (1) přípravek při léčbě nemocí močového a pohlavního ústrojí. V homeopatických kruzích dodnes koluje přesvědčení, že po léku Thuja occidentalis nejednou sáhl i slavný italský svůdce Giacomo Casanova, aby zažehnal následky svých milostných dostaveníček. Jak tomu tenkrát bylo a jaký byl účinek léčby, si povíme v homeopatické typologii. Teď nás čeká malé, botanické a toxikologické okénko.

Smaragdový klenot parků, zahrad a hřbitovů

Thuja occidentalis neboli Zerav západní je jehličnatý, statný a dekorativní strom pocházející z Kanady. Do Evropy zavítal v roce 1545, jako dar pro francouzského krále Františka I. U nás tomu bylo až počátkem 18. století v rámci módní vlny šlechtických parků (2). Ve 20. století se zerav stal již běžným inventářem parků, zahrad a zejména hřbitovů. Jméno „thuja“ má původ v řeckém „thyia“- vonný strom (3). Anglický překlad zeravu znamená „arbor vitae“ – strom života, což je velmi zajímavé hned z několika důvodů. Ploché, rozvětvené větévky této dřeviny vypadají jako malé stromečky. Při troše představivosti, vzhled mozečku (4) v našem mozku, vypadá na průřezu velmi podobně. Výrazem „strom života“ se v minulosti označovala sliznice děložního hrdla, která svým řasovitým složením evokuje stromek s košatou korunou, navíc, je to jen krůček od problémů (urogenitální soustavy), které matečná tinktura zeravu výborně léčí.

Jedovaté léčivým? Ale ano!

Větévky, šištice a dřevo zeravu jsou vysoce toxické, zejména pak mladé výhony a jehlice, jejichž silici tvoří z 65% jedovatý bicyklický monoterpen thujon (5) . Pouhý dotyk může citlivým jedincům vyvolat podráždění a alergickou reakci. Otrava po požití způsobuje poruchy centrální nervové soustavy, projevující se malátností, mydriázou (rozšířením zornic), tachykardií, hypertenzí, křečemi a zvracením. U žen dochází k překrvení malé pánve a křečím, které mohou u těhotných vyvolat potrat. Těžké otravy provází krvavé průjmy, poškození jater a ledvin, celkové ochablosti a bezvědomí, které může končit smrtí. Zkušení léčitelé však odpradávna věděli, jak jedovatost zeravu zkrotit a využít v prospěch. Z jarních mladých větviček vyráběli odvar, který podávali zevně a s maximální opatrností. Objevili jeho silné močopudné a abortivní účinky, léčili nachlazení, horečky, bolesti hlavy, revmatismus a záněty močových cest. Přesto byla tato odvážná, amatérská léčba velmi riskantní. Až pozdější Hahnemannovy studie o účincích thujonu a terpenických látkách na organismus spolu s nesčetnými provingy (6), umožnily účinné a hlavně bezpečné využití zeravu k léčebným účelům.

Když začne léčit

Močopudná, matečná tinktura Thuje occidentalis se stala výchozí surovinou stejnojmenného homeopatického léku, jehož hlavní indikací se stalo nutkání k častému močení, typické pro: akutní zánět močové trubice, zánět prostaty (akutní i chronický – při Chlamydioze) při jejím zbytnění a adenomu. Lék Thuja occidentalis uleví při ztíženém močení se svěděním, pálením a bolestí v močové trubici při zánětu a vylučování kaménků, písku a jiných překážek. Dámám pomáhá při metritidě (zánět dělohy), bolestivé menstruaci a genitálním herpesu. Pánům zvyšuje potenci a libido. Odstraňuje bradavice (i genitálních), molusky a polypy, působí protiplísňově. Eliminuje stařecké skvrny, zahojí jizvy a ekzémy, zlepší stav kůže, vlasů a nehtů (osvědčený při léčbě deformovaných a zarůstajících nehtů). Podává se při trávicích potížích: zvracení, zácpě, krvácejících hemoroidech, nadýmání a insuficienci slinivky břišní. Mírní nervové záněty, neurastenie a třes. Tlumí dráždivý kašel a působí antirevmaticky (bolest kloubů s hlasitým praskáním a otokem). Nově byly zjištěny účinky antivirové, imunostimulační a detoxikační (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů, mírní nežádoucí účinky očkování), protizánětlivé a protinádorové (např. dokáže zastavit a vrátit zpět vývoj adenomu prostaty).

1.Thuja occidentalis je tzv. miasmatický lék, který řídí uzdravení pacientů takzvaného sykotického miasmatu.
2. První záznamy o pěstování zeravu západního na našem území jsou z roku 1809; zerav byl uváděn v soupisu dřevin v zámeckém parku v Hluboši nedaleko Příbrami. Ve 20. století se zerav stal běžným inventářem parků a zahrad a zejména hřbitovů.
3. Vilém Věnceslav Havelka: Umění lesní, vyšlo nákladem České lesnické jednoty v komisi Calvova knihkupectví v Praze roku 1823.
4. Mozeček (malý mozek, Cerebellum), část mozku, která se nachází mezi a částečně pod týlními laloky mozkových hemisfér. Vpředu přiléhá k střednímu mozku, Varolově mostu a prodloužené míše.
5. Dalšími toxickými látkami jsou pinen, fenchon, borneol, tanaceton a ester kyseliny octové. Dále glykosid thujin (kvercitrin a pinipikrin), pryskyřice, cukr, třísloviny a kyselina thujigeninová. Další látky viz: Wink M, van Wyk B-E. Mind-altering and poisonous plants of the world. Timber Press, Portland, London 2008.
6. Proving-homeopatický pokus na základě principu podobnosti. Jedy u zdravého člověka vyvolávají příznaky určité nemoci. Malé dávky téže látky (homeopaticky upravené) však dokáží zbavit nemocného těchto obtíží. Tento objev měl zásadní význam pro rozvoj homeopatické teorie i praxe.

Zdroje obrázků:
H. Zell, Wikimediacommons
Brynn, Wikimediacommons