Homeopatie jako důstojná možnost jít svou vlastní cestou – pro pacienta i lékaře

Homeopatie jako důstojná možnost jít svou vlastní cestou – pro pacienta i lékaře

Rozhovor s MUDr. Martou Štecovou

Miluje vyprávění a jejím posláním je vlastně naslouchat lidským příběhům. Oknem své útulné ordinace často sleduje příchozího a přemýšlí, proč vlastně ten, kdo teď sahá po zvonku, onemocněl, a co vězí za jeho problémy. Jako detektiv hledá správný lék. Ten, který pomůže, je pro ni vysvětlením souvislostí a pochopením pacienta. Nejen o tom, jak nám homeopatie může pomoci v léčbě fyzických i psychických obtíží, jsme si povídali s MUDr. Martou Štecovou. Psychiatričkou, jejíž vášní se stal princip „Hahnemannova kumštu“…

Povězte nám prosím, kdy jste zjistila, že budete chtít ve své praxi uplatňovat homeopatii, resp. že homeopatie bude cestou, kterou se vydáte?
Homeopatie mě k sobě přitáhla někdy v roce 1998. Pracovala jsem v té době v psychiatrické léčebně na různých odděleních, sloužila služby, začala jsem pracovat také na rehabilitačním oddělení psychiatrické léčebny. Vystudovala jsem čínskou medicínu a akupunkturu, mobilizační a měkké techniky a pořád to nějak nestačilo na zvládnutí problémů mých pacientů. Začala jsem navštěvovat různé homeopatické přednášky a studovat z Kenta, ale pořád to nějak nebylo ono. Nevěděla jsem si rady, jak na to.

Jaké byly začátky Vaší „nové“ praxe?
Homeopatii jsem nejprve začala zkoušet na sobě, potom na členech rodiny. Něco se povedlo, něco zůstalo nezdoláno či nezodpovězeno. Tak jsem začala hledat literaturu, snažila jsem se setkat s lidmi, kteří už v tomto oboru něco uměli.

Vzpomenete si na setkání s panem doktorem Fesikem?
O panu doktoru Fesikovi a jeho homeopatickém umění jsem se dozvěděla od několika pacientů. Když jsem zjistila, že přednáší u nás v Opavě, v Kongresovém centru opavské nemocnice, nedalo mi to, musela jsem si ho jít poslechnout. Po pár slovech jeho přednášky jsem si uvědomila, že to je to, co mi chybělo! Srozumitelnost! Začala jsem na jeho přednášky pravidelně docházet a zůstalo to tak dodnes. Bude to myslím už takových 14 let, možná více.

Vzpomenete si, s jakými léky jste začínala? (S úspěchem…?)
Začínala jsem lékem Melilotus - ten jsem aplikovala na sobě. Moc mi pomohl od bolestí hlavy, které mi vyvstaly po meningitidě ve 14 letech, od té doby jsem si musela dávat pokrývku hlavy na slunci, jinak hlava bolela. A toho jsem se zbavila po letech trápení, mohla jsem začít chodit bez kloboučku na sluníčku a víte, že to bylo docela fajn?

To si umím představit, ten pocit musel být osvobozující- bez bolesti i kloboučku! Ale zpět k tématu. Poslední dobou mám pocit, že homeopatie v psychologii a psychiatrii, se ve světě používá daleko víc, než u nás. Co o tom soudíte?
Určitě ano, homeopatie je ve světě respektovaná metoda a umí na člověka nahlížet z mnoha různých úhlů a dává přesnou individuální diagnostiku.

Také mám pocit, že na lékaře - homeopaty pohlíží jejich kolegové, praktikující konvenční medicínu, jako na podezřelé šarlatány… nemyslíte?
Někteří stále ano, ale pozoruji, že rok od roku se situace mění a zlepšuje. Kolegové dokonce dnes i  pacienty za mnou jako homeopatem sami odesílají - když klasická medicína vyčerpá svou nabídku pomoci.

Zaznamenala jste ze strany svých kolegů nějaké negativní naladění vůči tomu, co děláte?
Velice málo. I když, jedna mladá kolegyně v nemocnici, myslím na pediatrii, o mně napsala do propouštěcí zprávy, že jsem „paramedička“. Zasmála jsem se tomu. Ani nevím, co tím vlastně myslela. Připadala jsem si jako paralympionik!

Patrně tou „paramedičkou“ chtěla vyjádřit často omílanou a veskrze „neseriózní“ kombinaci – vědec, psycholog a trochu umělec, kterou homeopaty označují. Setkala jste se někdy s nějakými předsudky ze strany pacientů vůči Vaší léčebné metodě?
Je to možné. Ze strany pacientů jsem se s žádnými předsudky nesetkala. Naopak, mají tuto léčbu rádi, jsou spokojeni a vyhledávají ji.

Jaké spektrum pacientů Vás navštěvuje dnes?
Velice široké. Od malých dětí po seniory, nemoci neurologické, psychické, interní, je toho hodně. Dojíždějí pacienti z celé ČR i ze zahraničí.

S čím se na Vás obracejí nejčastěji?
Většinou mají komplexnější problém. A čekají, že je v jejich příběhu mohu posunout dále. Nečekají zázraky, jsou rozumní, když už přijdou, vědí, co chtějí. Mám pacienty po těžkých neuralgiích, se kterými se znám a vídám přes 10 let. Dodnes z vděčnosti za úlevu od té hrůzy docházejí jen tak, na „údržbu“ jednou dvakrát do roka.

Při homeopatickém pohovoru se určitě setkáte s pacienty, kteří nedokáží na otázky jednoznačně odpovídat.  Jak takovou situaci řešíte třeba u dětí?
Homeopatie je vysoká škola pozorování. Téměř nemůže nastat situace, aby dobrý homeopat nedokázal vidět, jaký lék pacient potřebuje, pokud ho velmi dobře sleduje. Já sleduji pacienta oknem, jak přichází, a už začínám tušit, jak a co asi bude. Malé děti velmi dobře využívají homeopatii, jejich ještě nezralý mozek dokáže rychle reagovat a velice se posunout ve vývoji vpřed. Jsou to chvíle, kdy mám největší radost, že se homeopatii věnuji.

Vcházíte v homeopatické diagnostice z psychoterapie? A může psychoterapie (resp. pochopení na mentální úrovni) vést k trvalému, rychlejšímu uzdravení?
Ano, dnes už je prokázáno, že psychoterapie vytváří regulérní mozkové změny. Homeopatii a  psychoterapii dokážeme velmi dobře propojit a pacient se může uzdravovat aktivněji.

Lze tedy najít příčinu fyzické nemoci na hlubší, psychické úrovni?
Ano, velice často.

Jsou pro Vás psychosomatické potíže „branou“ k hlubšímu zájmu o fungování těla?
Dá se to tak říct. Často se vracím ke knihám z medicíny a k starým lékařským knihám z doby první republiky. Tam je hodně zajímavého materiálu.

Proč zvolit právě homeopatickou léčbu, v čem všem může pomoci?
Protože je velmi přesná a velmi individuální. Může pomoci vyškolit životní sílu člověka, aby si zase věděla rady.

Kde všude by se podle Vás mohla homeopatie uplatnit v budoucnu?
Určitě u dětí, dále u léčby bolesti, v určité míře i v psychiatrii a neurologii.

Vzděláváte se ve svém oboru dále?
Vzdělávám se každý den. Homeopatie je všude se mnou. Koukám se kolem sebe očima homeopata, to už se tak nějak nedá vypnout. Začala jsem pomáhat panu doktoru Fesikovi ve výuce v Akademii klasické homeopatie. Učím v Ostravě.

V dubnu jste byla oceněna Akademií klasické homeopatie za významný přínos v oblasti homeopatie. Co pro Vás toto ocenění znamená?
Znamená opravdu hodně. Je to obrovská zpětná vazba, že člověk dělá dobře to, co dělá. Ani jsem sama netušila, že budu mít takové pocity, překvapilo mě to- příjemně samozřejmě. Nebyla jsem na ocenění vůbec zvyklá.

Následujete nějaký svůj „homeopatický“ vzor?
Velkým vzorem je pro mě pan doktor Fesik, bez jeho školy a způsobu myšlení bych se nedostala tam, kde nyní jsem. V současné době také zkoumám osudy a odkazy žen homeopatek, které pracovaly různě ve světě. Zjistila jsem, že ženy zakládaly i nemocnice, hledám ve starých materiálech - to , co je dostupné na internetu. Historie mě hodně zajímá. Našla jsem třeba fotografii Hahnemanova hrobu, Kentova hrobu. Jsou to pro mne místa posvátná. Ráda bych je někdy v budoucnu navštívila.

Ženy homeopatky, to zní velmi zajímavě. Mohla byste být ve svém pátrání v historii trochu konkrétnější?
Jistě, mile ráda! Zaujala mne například otázka emancipace a vzdělávání žen v Americe v 19. století, konkrétně existence Ženské nemocnice a lékařské fakulty v Philadelphii a New Yorku. To, že bylo ženám (i  afroamerickým) v té době umožněno vystudovat medicínu, nebylo běžné.

Být lékařkou muselo být pro tehdejší veřejné mínění hodně nestravitelným soustem.
Bohužel, ano. Medicína totiž tradičně patřila mužům a mysleli si to dokonce i ti osvícení a vzdělaní. Je obdivuhodné, co všechno musely tyto ženy obětovat, aby mohly jít za svým snem a dokázat, že jsou schopny – psychicky i fyzicky, vykonávat tuto profesi. Například sestry Elizabeth a Emily Blackwell, které založily první nemocnici pro ženy a děti, navíc první nemocnici ve Spojených státech provozovanou pouze ženami.

Jak to vypadá s lékařkami – homeopatkami dnes? Máte přehled o současných „prvních dámách homeopatie“?
Ze současných lékařek, praktikujících homeopatii, je mi velmi blízkou a inspirující Dr. Elizabeth Thompson, která se zabývá paliativní medicínou. Za pomocí homeopatie se snaží dosáhnout nejlepší možné kvality života pacientů. Respektuje individualitu lidské osobnosti, její jedinečnost, na pacienta a  diagnózu nahlíží celostně - z pohledu biologického, psychologického, sociálního a spirituálního. Ráda poslouchám její přednášky a ještě raději bych se s ní setkala osobně.

Budete se účastnit blížících se homeopatických kazuistik (13. – 15. říjen 2017, Imperial Hotel Ostrava, pozn. red.)?
Ano zúčastním se, samozřejmě aktivně. Téma - Chronická bolest, je pro homeopata takřka denním chlebem.

Prozradíte nám, co děláte ve svém volném čase?
Tančím flamenco. Věnuji se mu asi 6 let, na konzervatoři v Ostravě, pod vedením Lenky Vaňkové a  v  Opavě pod vedením Denisy Pavelové. Flamenco je hodně o vnitřním prožitku a o emocích, když se to povede, tak se dostanete do takového zvláštního stavu mysli, který se těžko popisuje slovy. Také se ráda učím cizí jazyky. Když člověk zná cizí řeč, tak to, co umí doma, umí i v té cizí zemi. Otevřely se mi větší možnosti studia. Anglická homeopatická literatura je stále bohužel bohatší než česká.

Jak by měl vypadat ideální den podle dr. Štecové?
To vím úplně přesně - ráno se nasnídat, jít si zaběhat, nejlíp s psím přítelem po boku. Pak pracovat několik hodin, dát si labužnický oběd a pak už se věnovat sobě a rodině.

Máte ráda podzim? Přibývá Vám v této době více pacientů se splínem a depresemi? (Vedete si třeba nějakou statistiku?)
Podzim mám ráda, mám ho spojený se školou a vůní knih a papíru, s tím, že začíná něco nového. Na depresivní pacienty se těším, protože vím, jak jim pomoci. Statistiku si nevedu, není třeba. Že deprese přijdou, to je jistota. Při současném životním stylu určitě.

Co byste vzkázala – poradila, budoucím kolegům, homeopatům, kteří jsou v začátcích své lékařské dráhy?
Aby se nevzdávali, když na ně přijde krize. Homeopatie je láska na celý život a brzy po prvním rande začne hodně lásky dávat zpátky.

Bohužel se blížíme k závěru, dovolíte mi tak trochu neobvyklou otázku?
Myslíte si, že člověk má na světě již od narození určité osobní poslání, podle něhož by se měl řídit? Pokud ano, znáte nějaké metody či knihy, které by mohly pomoci toto poslání poodhalit?
Jsem přesvědčena, že tomu tak je. Hodně k tomu má blízko třeba numerologie. Dokáže toho „spočítat“ opravdu hodně. Já osobně mám ráda také astrologii, třeba knihy Lindy Goodmanové, jsou velmi čtivé a  srozumitelné.

Děkuji Vám za rozhovor a laskavost. Přejeme pevné zdraví a mnoho spokojených pacientů ;-)

Štítky

1. ročník Acidum aceticum Acidum phosphoricum Aconitum AKH Alergie Allium cepa Apis Argentum nitricum Arnica Arsenicum album Artemisia Artemisia vulgaris Aurum metallicum Bella-donna Bellis Berberis Borax Calcarea carbonica Calcarea fluorica Calendula Camphora Capsicum Causticum Cimicifuga co kvete Co se vyrábí? Coccus cacti Coffea cruda Cyclamen článek Drosera rotundifolia Dulcamara e-shopy Ferrum phosphoricum Graphites HAB Hahnemann Hepar sulfuris historie hlasování Homeopat roku Homeopatická káva homeopatická mapa zdraví homeopatická poradna Homeopatické bylinky Homeopatické byliny homeopatický kongres homeopatie Homeopatie vědecká homeopatika homeopatikum homeopatikum týdne Hradec Králové Hypericum Chamomilla recutita Imunita jak se vyrábí Kalium carbonicum Kalium iodatum Kalium muriaticum Kalium phosphoricum kamenné lékárny Kazuistika Kongresy konzultace koronavirus Kurz kurzy lékárník lékopis lékopisná kuchařka Literární noviny Lycopodium Mapa zdraví Melilotus MUDr. Alexandr Fesik nákup nařízení vlády Natrium carbonicum Natrium phosphoricum Natrium sulfuricum nemoc nemoci Nové léky Novinky ocenění omezení pohybu Phytolacca Pozitivní homeopatie prodej příběhy přihláška přínos rady Rekonvalescence Sammuel Hahnemann Sepia Silicea Solidago Specializovaný kurz studium Sulfur telefonické linky Teorie Thuja occidentalis Typologie Vědecká homeopatie vyjádření vzdělávání zákaz zdraví Zincum metallicum zpráva vše