Bella-donna jako konstituční lék, 1. část

Procházky přírodou a sběr lesních plodů - to vše patří neodmyslitelně k létu. Sbírání borůvek, malin či brusinek s sebou nese určité riziko především pro malé děti, které mohu při svých toulkách narazit na nejedlé, nebo dokonce jedovaté plody, které svou vizáží přímo nabádají k mlsání – třeba zrovna ty tmavě modré až černé lesklé bobule rulíku zlomocného (z čeledi lilkovitých), vytrvalé byliny dorůstající do výšky až 120 cm. Potkáme ho na hájích a pasekách, v listnatých nebo smíšených lesích (zvláště bučinách). V oblibě má stinná stanoviště, vlhkou, živinami bohatou, vápenitou půdu. Listy této nejnebezpečnější jedovaté rostliny v Česku jsou vejčité, celokrajné, střídavé. Zvonkovité, fialové až hnědofialové květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Po opylení dozrávají v černé lesklé bobule, které se v zelených kališích blyští jako drahokamy.

Botanický název rulíku zlomocného „atropa“ je odvozen od jména řecké Moiry Atropos (Neodvratná), která jako poslední z trojice bohyní osudu, předoucích nit osudu - života, byla tou, jež ji přestřihávala. Výraz „bella-donna“ (krásná paní) pochází z italštiny a vztahuje se k marnivosti renesančních dam, které si z bobulí rulíku vyráběly líčidla, nebo přímo vstřikovaly jejich šťávu do očí, aby byly jejich zorničky široce otevřené, jakoby zasněné, a ony o  to krásnější a  přitažlivější.

Libé opojení? Ani náhodu!

Kořen, listy a plody živého exempláře rulíku jsou prudce jedovaté. Obsahují tropanové alkaloidy (0,2 až 1,3 %) - z toho tvoří 98% L-hyoscyamin, který se sušením přeměňuje na velmi nebezpečný atropin (způsobuje mydriázu – rozšíření zorniček, zrychluje srdeční rytmus, sucho v ústech, nutí k aktivitě a  zběsilému pohybu, který podporují silné zrakové, čichové a sluchové halucinace – touha létat, dojem, že se dotyčný mění ve zvíře, sklon k mluvení, nemotivovanému smíchu, pláči a agresi, smrt nastává ochrnutím dýchání), hyoscinamin, homatropin, skopolamin (vyvolává poruchy paměti a  neschopnost úsudku, coby tzv. droga pravdy byl zneužíván v 50. letech během politických procesů), belladonnin, atroscin (využití v alergologii a anesteziologii), kumarin a tříslovinu. Listy obsahují navíc flavonoid beta-metyleskuletin. Rulík nemá ani zdaleka nic společného s měkkými přírodními drogami, či s prostředky umožňující trávit blažené chvíle v libém opojení. Naopak! Je to nejbrutálnější možnost, jak se záměrně poškodit. Již dvě tři požité bobule vyvolají asi po 30 minutách poruchy vnímání s mimořádnou zátěží pro srdce a krevní oběh.

Čarovná moc „čertovy třešínky“ aneb

„Kdo z ní nápoj požije, může se proměnit v ptáka, rybu či husu a prožít všelicos zajímavého.“¹

Přestože rulík bývá řazen mezi klasické čarovné byliny, máme kupodivu jen málo odkazů na jeho přítomnost v magických rituálech nebo čarodějné kuchyni coby ingredience při výrobě létající masti nebo nápoje lásky. Dobývání kořene rulíku bylo totiž nelehkou záležitostí, při které se musela dodržovat přísná pravidla, podobně jako při dobývání kořene mandragory. Rulík totiž hlídá samotný ďábel, kterého musíte nejprve přelstít, aby vám jej vydal. Pokud se vám to podaří, přinese vám kořen rulíku štěstí nejen v kartách, ale i lásce …

S rulíkem pracovali již od starověku jen ti nepovolanější – lékaři nebo léčitelé (pomineme – li traviče a  čarodějnice). Byl významným prostředkem proti bolestem, používal se k léčení duševních nemocí (v malých dávkách zlepšoval paměť a projasňoval rozum), chránil před démony a zlými kouzly. Ve správném dávkování sloužil jako účinné afrodiziakum. Rulík se na úrovni klasické medicíny objevil až v 19. století zejména v očním lékařství (při vyšetřování sítnice) a v nepřeberném množství léků proti černému kašli, psychózám, neurózám (na uklidnění, vedle valia nebo morfinu), ledvinovým kolikám (na uvolnění křečí), žloutence, vodnatelnosti, spále a epilepsii. V dnešní době se rulík používá v očním lékařství, kardiologii, chirurgii a anesteziologii jako parasympatolytikum, antiastmatikum a  spasmolytikum, kdy mírní křeče hladkého svalstva a nutkání na dávení, tlumí CNS, léčí poruchy srdečního rytmu nebo při léčbě Parkinsonovy choroby.

V různých stupních ředění je rulík velmi rozšířen i v homeopatii (Bella - donna byl první lék, který Samuel Hahnemann použil jako oficiální homeopatikum). Pomáhá při akutních rychlých horečnatých stavech (např. angíně s intenzivní bolestí krku a horečkou), pulzující bolesti hlavy se zarudnutím v obličeji, zmírňuje prudké, pulzující bolesti s horkostí při zánětech, přetížení a léčbě poúrazových stavů. Pomáhá při nočních můrách s pomočováním, logorei nebo zajíkání.

Použitá literatura a zdroje:

Český herbář, Popsání všech známých bylin léčebních a rostlin užitečných pro obchod a průmysl, zároveň s navedením, jak se pěstují, sbírají a jak se z nich připravují léky, šťávy a domácí prostředky, s  ohledem zvláštním na léčení domácích zvířat, Dle nejlepších pramenů vzdělal dr. V. K., Třetí opravené a rozmnožené vydání v Praze nákladem Aloisa Hynka – knihkupce, Praha 1899 – digitální verze na: http://botanika.wendys.cz/index.php/20-cesky-herbar-z-roku-1899

Naše planě, neb zplaněle rostoucí léčivé rostliny v domácím lékařství, Dr. Zdenko Stach, první vydání, Praha : F. Strnadel a spol., 1932 (str. 49-51, viz lilkovité rostlinstvo).
KENT: James, Tyler: Homeopatická materia medica, 1. vyd. Praha: Alternativa. 2009, ISBN 978-8086936-19-2.

Sborník přednášek z kongresu praktické homeopatie, Mgr. et MUDr. Jana Hlavsová, Bella-donna: Kouzelnice z Lysé hory, Akademie klasické homeopatie, Ostrava 2013, ISBN 978-80-902174-2-3.

Článek na téma Homeopatická typologie - Bella donna- Když vztek nadělá paseku, publikováno Moje Meduňka červen 2016, autorka – Mgr. Kristina Kačmarská.
Jedy a alkaloidy: http://www.lekopis.cz/Kap_6_1_Belladonnae_folium.htm 

Magia naturalis : Od umění pravěkých šamanů po současné poznatky vědy o člověku, Josef Wolf, Arsci 2011.

¹ Parafráze textu o rulíku z Magia naturalis (1568) od Giovanna Battisty della Porta, viz Magia naturalis : Od umění pravěkých šamanů po současné poznatky vědy o člověku, Josef Wolf, Arsci 2011.